CHCI SE VYLÉČIT

1. listopadu 2012 v 10:16 | Chiquitka |  Samoléčba

Jak dál?

Dnes jsem nešla do školy. Zase. Absence mi pomalu roste a učitelé si začínají stěžovat. Historie se opakuje. Nemohu to dopustit. Je to tak zbytečné. Je to tak zničující. Sabotuji sama sebe. Proč?

Už včera jsem ujela. Nesnědla jsem toho moc, ale přesto mi bylo dost špatně. Nechápu to. Včera večer mi v hlavě vyvstal plán, že dnes nepůjdu do školy. Nakoupím si čokolády, přejím se a užiju si "poslední den" s jídlem. Jak jsem tomu mohla nezabránit? Mozek se mi naprogramoval na připravený plán a já poslušně ráno klusala do krámu pro tři čokolády a pudinkový hřeben. Ze začátku to bylo slastné a příjemné, měla jsem hlad, pudink mě hladil po jazyku. Teď tu sedím, je mi na zvracení ze sebe samé, z mého plného žaludku, z mého obtloustlého těla. Mám já tohle zapotřebí?

Potřebuji nalézt rovnováhu. Jak v sobě, tak v jídle. Jsem tak šťastná, když za celý den sním pár zdravých věcí a cítím splasklý žaludek...Druhý den se bezmyšlenkovitě nacpu a cítím se hrozně. Uvědomila jsem si, že přejídání už pro mě není takové jako dřív. Už mě tolik nenaplňuje, připadá mi, že najednou se přejídám spíše z nedostatku živin. Emoce mám celkem pod kontrolou, ve společnosti jsem denně, žiju jako normální člověk, nemám špetku volného času...pokud si ho tedy neudělám na přejídání.

Je to obrovský pokrok. Pořád cítím, že přejídání mě v lecčem stále uspokojuje. Nedokážu to definovat, ale něco tam je. Bude to asi hlad po lásce. Jsem sama už 3 roky, když nepočítám příležitostné úlety na jednu, dvě noci. Dřív jsem hladověla po všem. Seděla jsem celé dny doma u pc, jedla a koukala na americké seriály plné úspěchu, komplikovaných vztahů, peněz a života. Tak jsem jim záviděla jejich problémy, ptž mně ten můj nedovoloval ani vyjít ven. Tak moc bych radši řešila to, že můj přítel chodí raději s klukama na pivo a na mě kašle, než řešit to jestli vůbec vydržíte do oběda bez přejedení, jestli vůbec zvládnete jít do školy, jestli vůbec dokážete vydžržet další den s bulimií.

Po dnešku cítím, že můj problém opět začíná gradovat. Nemohu to dopustit. Někde zjevně dělám chybu. Celý můj plán se hroutí a je na mně, abych s tím něco udělala.
Šáhla jsem tedy po knížce od PhDr. Krcha - Bulimie. Už jsem ji četla několikrát, ale vždy jsem si vzala k srdci jen pár rad. Například jídelní záznamy. Někdy jsem si jídlo vydržela psát celé měsíce, jindy už jsem po dvou dnech sešit zahodila. Zapisovat si hromady jídla pro mě bylo zdrcující, často mi jedna stránka nestačila a často už jsem si ani nepamatovala, co jsem to vlastně všechno sežrala.
Teď to zkusím znovu. Tak po padesáté. Důležité je, že se nevzdám a zkusím to znovu.

1. Kapitola: Jednou je třeba začít

Zde je nutno sepsat seznam důvodů pro a proti bulimii. Takový seznam už jsem si vytvářela nejmíň desekrát a pokaždé jsem měla priority trošku jiné. Zásadní ovšem bylo, že seznam "proti bulimii" vždy převyšoval seznam "pro bulimii"

Seznamů jsem nakonec vytvořila více, budu je sem postupně přidávat :)

Důvody, proč se chci přejídání vzdát:

Protože…

- život, jaký nyní vedu, pro mě není uspokojivý
- extrémně rychle přibírám a to ohrožuje mé zdraví
- čím víckrát za svůj život přiberu a zhubnu, tím více tuku na sobě budu mít
- nesnáším pocit nafouklého těhotenského břicha
- nesnáším pocit přecpaného žaludku
- přejídání negativně ovlivnilo celý můj život
- chci znovu získat sebevědomí
- chci se cítit dobře ve svém těle
- chci být na sebe pyšná
- chci být obdivovaná
- chci si dokázat, že to jde
- chci mít kontrolu nad svým tělem
- chci, aby můj život stál za to
- se cítím psychicky špatně: mám deprese, nálada kolísá podle váhy, jsem unavená, nic mě nezajímá
- chci mít více času na školu, učení, záliby
- nechci zameškávat školu kvůli jídlu
- nechci být osamělá, chci se vrátit do společnosti
- chci si najít přítele a žít normální život
- chci přestat myslet na jídlo
- CHCI ZHUBNOUT


Chci zhubnout protože:

- nadváha mi vadí
- nadváha není hezká
- chci znovu získat sebevědomí
- chci se cítit dobře ve svém těle
- chci být na sebe pyšná
- chci být obdivovaná
- chci se vejít do svého starého oblečení
- chci si dokázat, že to jde
- chci mít kontrolu nad svým tělem
- chci být fit a mít vypracované tělo
- chci mít pořádnou kondičku
- chci být ta holka, kterou kluci potřebují, ne holka, co potřebuje kluky
- nadváha a obezita nejsou pro mé tělo zdravé
- čím víckrát za svůj život přiberu a zhubnu, tím více tuku na sobě budu mít
- chci být ta holka, co má super postavu
- chci nosit velikost 36
- chci se v létě vystavovat v plavkách
- chci být přitažlivá
- chci pozornost
- chci dělat Suicide modelku/hostesku
- nikdy jsem neměla sklony k nadváze
- tloušťka mi brání v mnoha věcech v mém životě


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Mrs. Inspiration Mrs. Inspiration | Web | 1. listopadu 2012 v 10:36 | Reagovat

tyyyy jo!!! jsme si tak strašně podobné v to¨lika věcech. krch je teď taky moje bible a záznamy jsou to nejlepší a nejúčinnější, co pro sebe můžeš udělat. ber to prostě jako povinnost. ať dodržuješ krásný jídelák nebo se měsíc vkuse přejídáš, prostě to tam piš. a ono to pomáhá... však to sama víš.
jsou dny, kdy si taky řeknu. zalezu si před světem do pokojíčku, budu se dívat na seriály a k tomu budu jíst všechno co mi tak děsivě moc chutná. čokoládičky, sušenky, chipsy, pizzu, rozmanité pečivo, nanukáš, oříšky v čokoládě, müsli, zapečený rohlík s kečupem, jogurty,... je toho strašně moc. ale už tak od půlky snězených věcí, cítím, že už nemůžu a přijde ten nechutný pocit vinny. jsem zbytečná pro společnost a jediné co umím je vyhodit zbytečně těžce vydělané peníze za sračky, které mému tělu nic nedají. určitě mě chápeš...
přemýšlím, jak dál. prostě to musíme pořád zkoušet. třeba jednoho dne už vyjedeme z té rutiny a zasmějeme se našim předchozím problémům.
jsem tu pro tebe. 24 hodin denně. když se budeš cítit down a na přejezení, nebo když se mi budeš chtít pochlubit úspěchy nebo prostě jenom tak z nudy. kdykoli mi napiš. jsem tu pro tebe, zlato <3

2 Dominic Dominic | Web | 1. listopadu 2012 v 11:21 | Reagovat

přesně tohle jsem cítila posledních 14 dní. Asi 5 dní v kuse jsem nebyla ve škole a každý den jsem se od ráno do večera přežírala a zvracela. Bylo mi ze mě špatně, nevěděla jsem jak začít, vždy mě to trvá, než se z toho dostanu ale v neděli jsem si řekla NE. Dneska je ten den, kdy musím začít znovu. ZAse jsem si začala plánovat jídelníčky a zatím to jde. Dneska jsem taky nešla do školy a bála jsem se, že se budu chtít zase přejíst, tak jako to dělám vždycky když jsem sama doma. Ale zvládla jsem to a jsem na sebe pyšná. Nejhorší je, když začneš přemýšlet o tom, že se přejíš...já to mám tak, že mě stačí pouhý záblesk takové myšlenky a já na druhý den vstanu a začnu se přejídat hned od rána. Včera mě to taky napadlo. dělala jsem si večeři a řekla si, zítra nechoď do školy..můžeš zase sníst co chceš. Ale já si řekla ne, musím to zvládnout. Držím ti moc palce. Vím, jak je tento boj neuvěřitelně těžký. Všechno co jsi napsala je, jako kdybych to psala já. Uvidíš, že všechno bude dobré..jen nesmíme přestat doufat. Já jdu dneska k psycholožce, tak jsem zvědavá co mi řekne.

A už se těším na ten tvůj článek. Já si nikdy žádný takový pro a proti článek nesepsala. Jídelníčky jsem se taky snažila psat, ale vždycky mi to vydrželo jen pár dní, ale ted bych to chtěla zkusit dýl :)

3 Mrs. Inspiration Mrs. Inspiration | Web | 1. listopadu 2012 v 22:40 | Reagovat

a hlavně: protože chci být zdravá!!! =)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama