Takový ten zvláštní pocit

10. listopadu 2012 v 18:56 | Chiquitka |  Projekt Mrs.Inspiration & Chiquitka
Všichni to známe. Pocit, kdy nevíte na čem si stojíte. Tak se teď cítím já. Prožila jsem super víkend, ale absolutně netuším, co si mám vlastně myslet.
Jela jsem do P za kámošem. Byli jsem u něj. Pili, bavili se, oťukávali se. Ano, vyspali jsme se spolu a byl to nejlepší sex v mým životě. Kam se serou všichni moji exmilenci "vrstevníci", on je o dost starší. V tom je dost možná i problém. Pro něho celé to naše "malé" setkání nemusí vůbec nic znamenat. A já mladá, blbá holka, teď budu opět nosit několik týdnů hlavu v oblacích :/
A nebo (kéž by) v tom nebi doopravdy budu. Jenže já se ho prostě nedokázala zeptat narovinu. Nedokázala jsem mu říct vůbec nic. Vyjadřování pocitů mi vždycky dělalo potíže :/
Když jsem odjížděla dal mi malou pusu a řekl: "měj se". Ano, čekala jsem, že se mě zeptá, kdy mě bude moci znovu vidět. Ano čekala jsem, že mi řekne prostě cokoli. Ale takhle? Zase nevím nic. Jak já tohle nenávidím!

Cítím se teď maximálně zmatená. Bylo to tak krásný!
Hrozně nerada bych byla zklamaná. A znovu prožila stav, který nazývám: "deprese zneužité a odkopnuté děvky". Mám na to takové štěstí.

Jídlu jsem dnes moc nedala. Vypili jsem toho včera opravdu dost a já nemám chuť ani hlad. Díky bohu jsem k rumu aspoň mohla koupit light coca colu :D

Jídelníček
Sn: krajíc chleba, lehce másla, eidam
Ve: 170g kuřecích prsou, zeleninový salát, 55g pohanková kaiserka


Pocity

Cítím se fakt na nic. Dokonce teď mám strašnou chuť se přejíst. Ani né tak kvůli pocitům bezmocnosti, ale jen ze zvyku, že se vždy po alkoholových dýcháncích druhý den cpu, čím chci a je mi to jedno.
Nyní ale musím být silná a to neuvěřitelně!
Škola se na mě sype. Mám obrovskou absenci, chybí mi miliony známek. Učitelé po mě jdou. Spolužáci se na mě dívají skrz prsty. Maturák se blíží a to ani nemluvím o maturitě.... Jsem permanentně ve stresu a to mi teď vůbec neprospívá. Nejradši bych si někam zalezla, rozbrečela se a všechno ze sebe vyplavila. Teď se mi do toho všeho zamíchá ještě trable s láskou. Už pláču. Je toho na mě vážně moc.
Chci být tak strašně moc šťastná, ale člověk pro to musí tolik udělat! Nikdy nemáme klid. Né nadarmo se říká: "Odpočívat budeš v hrobě".
Ale možná je to všechno ve mně. Já totiž nedokážu být spokojená a šťastná, když některý sektor v mém životě nefunguje. Všechno nebo nic. Toť heslo mé. Jak hloupé.
Brečela bych jako želva. Kdyby tu nebyl otec, už bych se tu koupala v potoce slz. Potřebuji to ze sebe dostat. Jen mám strach, že nějaké pobrečeníčko mi zkrátka v ničem nepomůže.....Řešení je někde jinde....v nedohlednu...

Priority

1. Uzdravení se
Původně jsem hned chtěla napsat ŠKOLU. To by samozřejmě nešlo. Zdraví je vždy na prvním místě a tak to vždycky bude. Aspoň u mě. Ono už jen to, že se chci dostat z bulimie je spojené s tím, že do školy chodit budu. Musím se naučit zase žít normální život.
2. Škola
Druhé místo už ale škole bohužel náležet bude. Nerada to říkám, ale co mi zbývá. Jsem totální lajdák a flákač. Jestli chci v životě něco dokázat, což chci, musím prostě začít makat a to hodně.
3. Sport
Není to ani tak priorita jako další věc, která mi má pomoci v uzdravení se. Jak lépe se vypořádat s nadupanou dávkou emocí než sportem?
4. Přátelé a rodina
Myslím, že zde není co dodat. S bulimií přišla i samota a naprosté uzavření se vůči okolnímu světu. Další věc, na které chci zapracovat.

Dalo by se říci, že všechny body jsou více či méně spjaté s tím, jak se mi bude dařit po psychické a fyzické stránce, tudíž se zdravím. Tady jasně vidíte, že být zdravý je nejdůležitější.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Mrs. Inspiration Mrs. Inspiration | Web | 10. listopadu 2012 v 19:40 | Reagovat

no zlato já zažila něco podobnýho s kamarádem v praze. my jsme se spolu teda nevyspali ale líbali jsme se a prostě jsme prolomili (tím  mého pohledu určitě( kamarádskou hranici. a on potom, že pokud budu mít někdy cestu kolem, že se zase uvidíme. prostě jako kdyby to bylo normální se takhle s někým líbat. nebo já nevím... nebudu si dělat žádný iluze.
teď je důležitá škola a náš projekt ;) začala jsem brát včera zase AD, cítím se fajnově i když ten správný pocit přijde asi až za 2 týdny užívání. buďme silné. silnější než chuť se ládovat jídlem bez příčiny ;D

2 Mrs. Inspiration Mrs. Inspiration | Web | 10. listopadu 2012 v 20:50 | Reagovat

rozhodně škola není pro mě n.1 v životě ale teĎ fakt musím zabrat a vytřískat z té otročiny na gymplu maximum ;D

3 Mrs. Inspiration Mrs. Inspiration | Web | 10. listopadu 2012 v 21:02 | Reagovat

já se z tebe zblázním. kdybych nebyla já, řekla bych, že ten tvůj blog vyšel z mého pera. kopíruješ přesně moje názory a myšlenky ;)

4 Mrs. Inspiration Mrs. Inspiration | Web | 10. listopadu 2012 v 21:10 | Reagovat

tak ta mi hoří už fest!!!XD

5 vijjja vijjja | Web | 10. listopadu 2012 v 22:41 | Reagovat

nesnášim PPP....vzala mi tolik jako snad nic jinýho!...samozřejmě že se to snažim brát jako určitý přínos a poučení, ale i tak mně to štve...o to víc, že vím, že to v tý hlavě je už napořád, takže to chce bejt furt na stráži....zvlášť když se člověk snaží hubnout!.-)....
jojo....ranní procházky sou super....obzvlášť když je hezky a svítí sluníčko§.-)....
věřím, že se vám bude úspěšně dařit.....když člověk OPRAVDU chce, tak jde skoro všechno!!!!:-)....

6 Denisa Denisa | Web | 11. listopadu 2012 v 11:16 | Reagovat

tak aspoň že jsi měla light colu ;)
a je dobře že jsi si to užila :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama